Druhá polovina poslední dekády se v mediálním prostředí investigativních redakcí nese ve znamení mezinárodních, přeshraničních projektů, zpravidla založených na analýze velkých souborů (uniklých či jinak získaných) dat o právnických i fyzických osobách zaregistrovaných v jurisdikcích označovaných za daňové ráje, které usilují o osvětlení fenoménu daňových úniků, praní peněz nebo netransparentnosti globálního finančního systému.

Po projektech LuxLeaks, Panama Papers nebo Paradise Papers byl včera poté oficiálně publikován další rozsáhlý projekt, tentokrát s označením OpenLux. Název projektu vychází z jeho zaměření, kdy se investigativním novinářům podařilo stáhnout data z lucemburské veřejně přístupné evidence skutečných majitelů.

Zásadní výtkou novinářů totiž bylo, že evidence neumožňuje vyhledávání dle jména konkrétní osoby (tak jako např. u českého obchodního rejstříku), ale pouze dle názvu či předmětné společnosti – praktická využitelnost evidence veřejností je tímto poté výrazně snížena a její technologické zpracování může působit jako snaha vyhovět požadavkům evropské legislativy (konkrétně směrnice 2018/843, známé jako AMLD5, která ustanovila povinnost členských států zřídit veřejně přístupnou evidenci skutečných majitelů), avšak se zachováním co nejvyšší míry diskrétnosti ve prospěch právnických osob, které jsou v Lucembursku zaregistrovány.

Projekt OpenLux byl zpracován pod vedením francouzského deníku LeMonde, který pro analýzu dat navázal spolupráci s několika dalšími investigativními redakcemi jako např. Suddeutsche Zeitung (Německo), Le Soir (Belgie), McClatchy (USA), Woxx (Lucembursko), IrpiMedia (Itálie) nebo OCCRP (Bosna a Hercegovina), tyto poté v dílčí rovině doplnila řada dalších médií, za Českou republiku se na projektu podílela investigativní redakce Investigace.cz.

Novináři z celého světa tak analyzovali více než 3,3 mil. dokumentů, na jejichž základě poté sepsali konkrétní články různého zaměření dle témat i geografické působnosti. Jednotlivé články tak pojednávají např. o využívání Lucemburska jako bezpečného přístavu svého majetku ze strany italské mafie `Ndrangheta, propojení venezuelských vládních elit s lucemburskými společnostmi vyšetřovanými pro praní peněz nebo využití lucemburských entit pro správu luxusních nemovitostí ze strany globálních celebrit jako Magic Johnson, Brad Pitt, Tiger Woods nebo Cristiano Ronaldo.

Jaké jsou poté některé z hlavních, průřezových poznatků projektu?

  • LeMonde sestavil databázi 3,3 mil. administrativních či finančních dokumentů, které se týkají více než 260 tis. společností založených v Lucembursku od roku 1955, tato data zahrnují jména 117.424 skutečných majitelů či správců společností (tam, kde nebyl skutečný majitel identifikován)
  • po roce spuštění evidence jen necelá polovina právnických osob uvedla alespoň jednoho skutečného majitele
  • téměř 90 % lucemburských společností je ovládáno osobami neopocházejícími z Lucemburska
  • desítky osob spojených s korupčními kauzami, vyváděním prostředků z veřejných zdrojů, organizovaným zločinem nebo daňovými úniky stojí za společnostmi uvedenými v evidenci, zdánlivě bez vyslání jasných varovných signálu (tzv. red flags), což by poukazovalo na nefunkčnost regulace korporátního prostředí ze strany lucemburských institucí
  • v evidenci lze nalézt osoby 157 různých národností, těm dominují Francouzi, kteří ovládají více než 17 tis. společností
  • v evidenci skutečných majitelů figuruje min. 104 miliardářů ze seznamu nejbohatších osob světa společnosti Forbes
  • rok 2020 byl pro Lucembursko prvním rokem v historii lucemburského obchodního rejstříku, kdy z tohoto bylo více firem vymazáno, než do něj zapsáno, což lze pravděpodobně přičítat na vrub právě novým zákonům posilujícím transparentnost a konci existence některých speciálních daňových úlev

Co se České republiky týče, dle serveru Investigace.cz „je v lucemburském rejstříku konečných uživatelů výhod 234 osob (Čechů nebo lidí, kteří mají trvalý pobyt v České republice) uvedeno jako konečný uživatel výhod neboli jako majitelé společností, na seznamu jmen jsou čeští oligarchové i vlastníci menších firem, italští realitní magnáti, kteří poslední desetiletí skupovali historické budovy nejen v centru Prahy, ale i zámky a barokní usedlosti po českém venkově, ruští majitelé plzeňských oceláren, ale například také výzkumnice Alzheimerovy choroby“. Více podrobností o české stopě v projektu OpenLux se dozvíte zde.

Lucemburská vláda na publikaci projektu záhy zaregovala obsáhlou odpovědí, kde vyznění mediálních článků upozorňujících na přetrvávající míru netransparentnosti tamního finančního systému důrazně odmítá. Je korektní zmínit, že v rámci EU je Lucembursko doposud jednou z mála zemí, která již má zřízenou evidenci skutečných majitelů bezplatně přístupnou veřejnosti, o čemž jsme vás informovali v jednom z našich předchozích článků, na otázku ohledně parametrů vyhledávání subjektů poté odpověděla tak, že „bylo nutné najít správnou rovnováhu mezi ochranou práva na soukromí osob, které jsou v evidenci uvedeny, na straně jedné, a principem transparentnosti na straně druhé“.